Hodnocení při otevřeném vyučování

Otevřené vyučování je nový způsob školní práce, který vyžaduje i netradiční způsoby hodnocení. Místo dosud běžného známkování se například používá širší slovní hodnocení.

Hodnocení v procesu učení má různé úrovně - od posouzení jednotlivého výkonu až po zhodnocení za delší časové období. Hodnocení by mělo být pojato i jako dialog. Kdo se učí, potřebuje se o tom i poradit. Pouhé konstatování - to je dobře, to je špatně - proces učení příliš nepodporuje.
Při hodnocení činnosti dětí je třeba dodržovat určité zásady.
1. Hodnotíme vždy činnost žáka resp. její výsledek, nikoliv žáka samotného. Zejména se musíme vyvarovat negativního hodnocení typu "jsi popleta", "jsi hloupej, neposlušnej" apod. Hrozí totiž nebezpečí, že se dítě se svým posouzením postupně ztotožní (jsem lenoch, co s tím nadělám?). Není ani vhodné příliš zdůrazňovat dobré vlastnosti a schopnosti žáka způsobem "jsi vynikající počtář" apod., což vede někdy k přehnanému sebevědomí.
2. Hodnocení vykonané práce musí mít podporující charakter. Někdy je nutná značná dávka empatie. Pokud si žák stěžuje na obtížnost úkolu, je třeba mu dát nejprve za pravdu - z jeho pohledu je úkol skutečně těžký. Pak hledáme cestu, která vede ke splnění úkolu.
3. Hodnocení je důležitou informací pro žáka samotného i pro jeho rodiče. Zejména hodnocení za delší období by mělo obsahovat informace nejen o výsledcích, ale i o průběhu učení. Krom konstatování dosažené úrovně je třeba věnovat pozornost doporučení, jak lze výsledky v příštím období zlepšit.
4. Bereme v úvahu, že dosažené výsledky jsou do značné míry ovlivněny osobními dispozicemi a předpoklady (nadáním). Při hodnocení je třeba posuzovat, jak se mění výkon a výsledky každého jednotlivce, nikoli porovnávat žáky mezi sebou navzájem.

Způsoby hodnocení při otevřeném vyučování.

Změna tradičního postupu výuky - jeho "otevření" přináší i potřebu změnit zažité (tradiční) způsoby hodnocení. Při otevřeném vyučování by úsilí žáků nemělo směřovat k získání co největšího počtu dobrých známek. Motivem k práci nemá být odměna přicházející z vnějšku (popřípadě vyhnutí se trestu, kterým je špatná známka), nýbrž zážitek úspěšného splnění určitého úkolu, pocit z dobře vykonané práce, z úspěšného učení. Při otevřeném vyučování, kde se těžiště přesouvá do volné práce, je zkouškou znalostí a dovedností už sama práce s pracovními listy, plnění úkolů z týdenního plánu, práce s kartotékou úkolů. Plnění úkolu daného týdenním plánem má v podstatě stejnou funkci, jako zvláštní "prověrka" (např. desetiminutovka) v tradičně vedené výuce.
Znalosti dětí se prověřují průběžně (současně je možné okamžitě opravit chybu). I při otevřeném vyučování se zadávají různé písemné práce, diktáty, prověrky testy apod., mají však spíše charakter diagnostické činnosti. Namísto hodnocení známkou s používá hodnocení na škále splnil - nesplnil.

Při otevřeném vyučování je třeba hodnotit, jak jsou splněny jednotlivé úkoly obsažené v týdenním plánu. Rozhodující je, zda je příslušný úkol splněn. Splnění úkolu si může vyznačit každý sám. Některé úkoly si mohou kontrolovat žáci navzájem. Kontrolu splnění určitých úkolů si vyhradí vyučující. Z obrázku je zřejmé, jak může vypadat evidence splněných úkolů přímo v týdenním plánu. Po splnění úkolu se čtvereček označí (X). Příklady týdenních plánů jsou v kapitole Týdenní plán Týdenní plán je možné využít i k záznamu dalších údajů a informací, které s hodnocením souvisejí.

Vysvědčení

Součástí školního hodnocení je vysvědčení. Z tradic našeho školství vychází hodnocení jednotlivých vyučovacích předmětů číslicí - známkou (1 = nejlépe, 5 = nejhůře). Toto kvantitativní hodnocení známkami je možné nahradit slovem (3 = dobře aj.), na podstatě hodnocení se však nic nemění. Zákon o vzdělávání v § 51 uvádí, že hodnocení výsledků vzdělávání na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm, slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. Pro otevřené vyučování je namísto klasifikace mnohem vhodnější  využívat širšího slovní hodnocení, při němž se dosažená úroveň znalostí, dovedností a vlastností a celkový průběh učení v daném časovém období stručně popíše. Vysvědčení má tak charakter zprávy o učebním vývoji žáka. Tuto zprávu projednává vyučující společně s rodiči a dítětem.

Širší slovní hodnocení využívá stále více učitelek a učitelů. Zejména na prvním stupni je možné využít všech jeho předností - zejména možnosti vyjádřit podrobněji dosažené výsledky, rozepsat klady i zápory a naznačit cestu pro další zlepšení výsledků. Zpracování vysvědčení se slovním hodnocením je jistě náročnější, než pouhé zapsání známek. Vyučujícím však dává možnost zamyslet se nad každým dítětem a především jemu i rodičům naznačit cesty, jak je možné dospět ke zlepšení. Slovní hodnocení je možné psát dětem formou dopisu od pana učitele nebo paní učitelky (ZŠ Droždín) a používá se i formulář školního vysvědčení (ZŠ a MŠ Jílové u Prahy) - obrázky vpravo

Slovní hodnocení se v našich školách neprosazuje snadno. Původně se jednalo o experiment, který vyžadoval žádost o výjimku. Už koncem devadesátých let minulého století však bylo zřejmé, že slovní hodnocení musí být chápáno jako rovnocenný způsob ve srovnání se známkováním a proto je v zákoně č. 561/2004 o vzdělávání v § 51 uvedeno, že hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm, slovně nebo kombinací obou způsobů.O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. Školy mají možnost rozhodnout se o způsobu hodnocení a pro slovní hodnocení využít například vlastní formulář (MŠ a ZŠ Suchý Důl).

Sebehodnocení

Hodnocení ve škole bylo donedávna chápáno jako činnost, kterou provádí výhradně vyučující. V poslední době se však stále více hovoří o sebehodnocení (autoevaluaci) žáků, které má pro každého při učení velký význam. Žáci se tak stávají z pouhých pasivních příjemců pokynů a informací vyučujících aktivními subjekty v procesu učení, jsou nuceni více přemýšlet o učivu, o svém vlastním úsilí se ho zmocnit, o svých možnostech splnění zadaných úkolů a postupného rozvoje. Větší zainteresování na svém učení vede i k dosažení lepších výsledků.
Při změně tradičního pojetí školní práce, která může nastat po zpracování školního vzdělávacího programu využívajícího prvky otevřeného vyučování (nová úprava učebny, zavedení volné práce do rozvrhu činností, používání týdenních plánů apod.) mohou být zavedeny i další novinky. Příkladem je sešit pro sebehodnocení žáka (ZŠ Dubňany), kde si každý zapisuje hlavní činnosti v jednotlivých oblastech učiva v příslušném měsíci a zároveň si poznamenává, jak úkoly zvládl. Pro každého je důležité si uvědomit, co umí dobře, co může ještě zlepšit, co pro to může sám udělat, co nového by se chtěl ještě naučit apod.
O sebehodnocení s dětmi hovoří vyučující i rodiče a tak podporují jejich učební i osobní rozvoj. Je to jedna z cest, jak přispívat k rozvíjení klíčové kompetence, která je v seznamu v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání uvedena na první místě - kompetence k učení.

Principy otevřeného vyučování nalézáme stále častěji i v našich školách

Současný vývoj v našem primárním vzdělávání připomíná v mnohém situaci ve vyspělých evropských zemích v 70. a 80. letech minulého století, kdy se šířila koncepce otevřeného vyučování a v některých třídách postupně nahrazovala způsoby práce pocházející ze století devatenáctého. Nová kurikulární politika zakotvená v novém zákoně o vzdělávání předpokládá  zpracování vlastního školního vzdělávacího programu v každé škole, aby bylo možné podle něj začít v 1. resp. 6. třídě pracovat nejpozději od počátku školního roku 2007/2008. Práce na školním vzdělávacím programu je dobrou příležitostí k "objevení" způsobů výuky, které se v mnohém blíží metodám otevřeného vyučování.

V ZŠ Dříteč používají žáci tzv. úkolníček, který je zpracován na podobném principu jako týdenní plán.Obsahuje seznam úkolů na příslušný týden a zároveň i hodnocení, jak byly úkoly splněny. V tomto případě je hodnocení provedeno tradičními známkami. Rodiče úkolníček podepisují a tak jsou o tom, co se děje ve škole, informováni.

Hodnocení úkolů stanovených týdenním plánem je doplněné o sebehodnocení a vyjádření učitelky (ZŠ Chrudim, ul. Dr. Malíka).

V ZŠ Vsetín Sychrov se pro sebehodnocení využívá druhá strana týdenního plánu. Jsou zde také některé informace pro rodiče.                 .