Týdenní plán

Novinkou, kterou je třeba zavést při realizaci otevřeného vyučování, je týdenní plán práce (TP) pro každého žáka. Jedná se o seznam úkolů, které žák plní během týdne.

 Na rozdíl od tradiční výuky, kdy žáci postupují pod vedením učitele většinou společně tzv. frontálním způsobem, používání týdenních plánů školní práci významně individualizuje. V prvé řadě může každý žák zvolit vlastní tempo práce a dále si může vybírat úkoly z předložené nabídky podle zájmu, to znamená volit si do určité míry postup zpracování úkolů. Nejedná se však o chaotický způsob školní práce. Promyšlené zpracování týdenních plánů a dodržování stanovených pravidel vnese do činnosti žáků systém, který nakonec přispívá k lepším učebním výsledkům. 

Formulář TP Pro týdenní plán se osvědčil list A4 rozdělený do několika oddílů, které obsahují důležité pokyny a informace pro samostatnou práci. V záhlaví týdenního plánu je jméno žáka a termín, v němž se podle tohoto plánu pracuje. Formulace pokynů musí být stručná, srozumitelná, jednoznačná a výstižná. Pro zjednodušení je možné používat různé zkratky nebo symboly. Ty dávají plánům pro určitou třídu osobitý charakter. Podle týdenního plánu je možné začít pracovat již v 1. třídě. Protože děti ještě neumějí dobře číst, používají se v TP různé značky a symboly.  Základní nabídka úkolů Týdenní plán je nejprve rozdělen podle předmětů - okruhů učiva. Pro každý okruh učiva jsou v plánu vypsány konkrétní úkoly, které je třeba splnit. Tyto úkoly musí každý plnit přednostně, jedná se o úkoly povinné. Není však nutné postupovat podle toho, jak jsou úkoly na TP napsané. Úkoly podle jednotlivých oblastí si vybírá individuálně každý sám. Protože se jedná o úkoly povinné pro všechny, musí být zvoleny tak, aby je mohl každý žák skutečně splnit. Po splnění těchto základních úkolů je možné přistoupit k následujícím úkolům TP.

Další nabídka úkolů
V další části obsahuje týdenní plán skupinu tzv. nabídkových - volitelných úkolů.  Tyto úkoly nabízejí práci dětem, které již splnily všechny povinné úkoly. Z toho je zřejmé, že práce podle týdenního plánu odstraňuje jeden závažný nedostatek tradičních vyučovacích metod. Pro žáky s rychlejším pracovním tempem je vždy připraven dostatek úkolů, takže se nikdy nemůže stát, že by někdo neměl co na práci. 
Podmínkou zahájení práce na nabídkových úkolech je splnění úkolů povinných. 
V praxi se osvědčilo mít v záloze ještě další úkoly, tzv. dodatkové úkoly. Ty jsou určeny pro žáky s rychlým pracovním tempem. K řešení některého dodatkového úkolu však může učitelka vyzvat ve druhé polovině týdne každého - zážitek úspěchu silně motivuje k dalšímu učení a takový zážitek má žák, který vyřeší úkol běžně určený pro schopnější žáky.

Domácí úkol
Zvládnutí každého okruhu učiva vyžaduje dostatečné procvičování. Proto se zadávají i domácí úkoly. Je dobře, když děti berou domácí práci jako samozřejmost. Rozsah úkolu musí být přiměřený a nesmíme zapomínat, že domácí úkol je prací pro žáka, nikoli pro rodiče. 
Zadání domácího úkolu může být uvedeno ve zvláštním oddílu týdenního plánu. Způsob práce s týdenním plánem se tak přenáší i domů, což jistě přispěje k větší zainteresovanosti rodičů na netradičních metodách. Kam si děti úkol zaznamenají a jak se jeho splnění ověří je záležitost vyučujícího. 

Jak je patrné z ukázek, lze v týdenním plánu formulovat rozmanité úkoly nejrůznějším způsobem. Učitelkám a učitelům se tak nabízí široké pole pro uplatnění vlastní tvořivosti. Zpracovat pro žáky týdenní plán není obtížné pro toho kdo ví, čemu chce děti učit a má pro ně zásobu úkolů. Při používání týdenního plánu je možné ušetřit hodně času při procvičování a upevňování učiva. Kdo se rozhodne "svěřit dětem učení do jejich rukou" osvobodí se od řady činností, které jsou v učitelské profesi jinak velmi vyčerpávající. 

Ukázka 1. a 2. strany týdenního plánu

Příprava TP
Týdenní plán připravuje učitelka (učitel). Nejjednodušší a nejobvyklejší je připravit pro všechny žáky jeden plán a zhotovit každému jednu kopii. Je samozřejmě možné připravovat pro některé jednotlivce plány odlišné. Individuální přístup se projeví ve formulaci volitelných úkolů. Je také možné udělat určité úpravy v plánu hned při jeho předávání dětem - například se zohlední, když žák přichází do školy po delší nemoci apod. 
Na přípravě týdenního plánu se mohou později podílet i sami žáci a připravovat si tak úkoly přímo pro sebe. V tomto případě úkoly, které si pro sebe žáci stanoví, kontroluje a připomínkuje vyučující.

Formulace úkolů
Pro formulaci úkolů máme několik možností:
1. Úkol je v TP přímo zformulován - například: Napiš tvrdé souhlásky. Napiš názvy 10 velkých měst ČR. Vyhledej a zapiš jména řek, která jsou pravými přítoky Labe.
2. Úkoly odkazují na učebnici, pracovní sešit - např.: Vypracuj cvičení č. 2a na str. 27 v učebnici matematiky. 
3. Úkoly odkazují na jiné materiály, které jsou ve třídě k dispozici (kartotéka úkolů, pracovní listy) - např.: V kartotéce M vyřeš úkoly č. 36 až 42. Zpracuj pracovní list vlastivědy pro tento týden.
4. Nabízí se celá řada dalších možností, každý učitel má vzhledem ke svým pedagogickým zkušenostem v zadávání úkolů určité zvyklosti. Je možné zadávat úkoly směřující ke zhotovení určitého výrobku, k určité činnosti, v týdenním plánu mohou být i úkoly dlouhodobější, ke kterým se žák opakovaně vrací, například práce na třídním projektu apod. 

Předání TP žákům
K rozdání týdenních plánů je vhodné zvolit vždy stejnou dobu v pondělí, kdy si všichni sednou do kruhu a o zadaných úkolech diskutují. Předávání TP je třeba věnovat velkou pozornost a na prodiskutování stanovených úkolů žáky plně zainteresovat, aby tyto úkoly přijali za své a se zájmem se jim věnovali. 
Žákům rozdáme týdenní plány a vyzveme je, aby si doplnili do záhlaví listu své jméno. Každý žák si týdenní plán uloží do svých desek, které jsou k tomu určené.

Ukázka 1. a 2. strany týdenního plánu

Práce podle TP
Týdenní plán je programem pro volnou práci. To znamená, že jakmile je v denním programu vymezen čas pro volnou práci, žáci si vezmou své desky s týdenními plány a začnou samostatně podle zadaných pokynů pracovat. 
Je důležité, že si každý může zvolit pořadí úkolů.Platí pouze zásada, že nejprve se plní úkoly povinné. Rovněž platí, že každý započatý úkol má být nejprve dokončen, než se přistoupí k úkolu jinému. Svoboda volby umožňuje. aby každý pracoval svým tempem. A podle své úvahy práci přerušil. K jednotlivým úkolům se žák může později vracet. 

Při práci žáků podle týdenního plánu spočívá učitelova funkce v tom, že si udržuje celkový přehled o činnosti dětí a podle potřeby usměrňuje práci jednotlivců. Zejména při zavádění otevřeného vyučování je tato pomoc velmi důležitá. Některé děti si totiž nedovedou rozvrhnout čas, mají tendenci přecházet od jednoho úkolu ke druhému. Práci dětí je také třeba průběžně oceňovat.
Někdy si okolnosti vynutí volnou práci přerušit. Pak nastává chvíle, kdy je možné dát pokyny všem, připomenout zásady volné práce, některé děti pochválit, jiné povzbudit apod. Přerušovat volnou práci podle týdenního plánu je však třeba co nejméně. 

Po uplynutí doby vymezené pro volnou práci uloží každý desky s týdenními plány na určené místo k dalšímu použití. Do těchto desek je také možno ukládat listy s vypracovanými úkoly, vyplněné pracovní listy apod. Tak si každý žák vytváří "portfólio splněných úkolů".
Často se stává, že děti chtějí své úkoly plnit i mimo čas vyhrazený pro volnou práci, například hned ráno po příchodu do školy. Není důvod jim v tom bránit. Jak je patrné z příkladů, týdenní plány obsahují vždy dostatek úkolů, aby se nikdo ve třídě nenudil. 
Tento způsob práce klade na vyučujícího sice náročný, ale jinak velice zajímavý úkol - začlenit probírané učivo do týdenních plánů a dát tak dětem dostatek podnětů k samostatné práci a samostatnému učení.

Jakým způsobem žáci úkoly plní, jak zapisují řešení úkolů
Je možné použít několik různých způsobů.
1. Řešení se zapíše přímo na formulář týdenního plánu.
2. Řešení se zapisuje do školního sešitu.
3. Řešení se zapisuje do pracovního listu, který je na jedno použití
4. Dále se nabízí celá řada dalších možností - řešení se píše na zvláštní listy, na fólii, úkolem je zhotovení výrobku apod. 

Ukázka 1. a 2. strany týdenního plánu

Jak se kontroluje správnost řešení
Pro úspěšné učení je velmi důležité, aby zpětná vazba týkající se správnosti řešení každého úkolu přicházela co možná nejdříve. V tradiční škole je úkolem kontroly výsledků žákovy činnosti pověřen učitel. Tato činnost je však velice časově náročná a ne vždy se podaří dát žákovi informaci o správnosti řešení úkolu včas. Proto se při otevřeném vyučování ve větší míře používají další způsoby kontroly. 
1. Samokontrola. Žák si sám porovnává výsledky se správným řešením. Pro tento účel musí být správná řešení snadno dostupná. Například  vedle kartotéky úkolů může být k dispozici kartotéka správných řešení. Jedno ze základních pravidel pro práci podle týdenního plánu stanoví, že k samokontrole lze přistoupit až po úplném dokončení daného úkolu. Zkušenosti ze tříd, kde se volná práce využívá, ukazují na to, že obavy z podvádění jsou neopodstatněné. Pokud se však někdo pokouší podívat se nejprve na správný výsledek, je třeba základní pravidlo znovu připomenout.
2. Kontrola spolužákem. Po vyřešení úkolu se s prosbou o kontrolu každý obrací na některého ze spolužáků. Přitom se děti musejí dohodnout, aby se navzájem příliš nerušily při práci. Každý totiž podle týdenního plánu pracuje jinak. Tento způsob kontroly tak mimo jiné vede k vytváření žádoucích forem sociálního chování. 
3. Kontrola učitelem. Tato možnost zůstává samozřejmě zachována. Vyučující v TP přímo vyznačí, které úkoly chce sám zkontrolovat, aby se přesvědčil o učebním vývoji jednotlivých žáků. Úkoly vyučující kontroluje průběžně. Jak vyplývá z celkového pojetí otevřeného vyučování, kontrola v žádném případě nespočívá v pouhém vyhledávání chyb a jejich registraci pro potřeby hodnocení. Chyba je pro vyučujícího i dítě signál, na co je třeba se v procesu učení znovu soustředit, čemu je třeba věnovat znovu pozornost. 
Způsob, jak má být úkol překontrolován (samokontrola, kontrola spolužákem, kontrola učitelem), se uvede v příslušné kolonce TP. Pokud je úkol překontrolovaný, považuje se za splněný. To se v TP vyznačí.

Spolupráce žáků při plnění úkolů
Jedním z cílů otevřeného vyučování je podporovat kooperativní formy práce. Je známá věc, že děti se mohou učit od sebe navzájem. Není nutné běžet s každým dotazem za učitelkou (učitelem). Při společné práci na řešení určitých problémů se děti navíc učí dovednostem, které jsou pro pracovní činnosti v dospělosti velmi důležité (např. kooperace, ochota podřídit se, dovednost řídit práci druhých). Úkoly týdenního plánu jsou většinou formulovány pro samostatnou práci. Další úkoly týdenního plánu mohou být formulovány tak, že vybízejí k vzájemné spolupráci dvou žáků, tedy k partnerské práci: Společně s kamarádem - kamarádkou vyřeš příklady...
Konečně je možné úkol formulovat tak, aby na něm pracovala skupina žáků. Skupina se vytvoří buď pro konkrétní úkol, nebo mohou být pro určité období vytvořeny skupiny trvalé. V tomto směru má vyučující řadu možností, jak práci dětí připravit a organizovat. 
Při volné práci podle týdenního plánu platí pro žáky obecná zásada: Nevím-li si s nějakou věcí rady, obrátím se nejprve na spolužáka. Řadu problémů si tak mohou děti vyřešit navzájem samy a vyučující má více času na problémy, které skutečně vyžadují jeho zásah.

Týdenní plány mohou mít velice různou podobu. Jde jen o to, aby zůstal zachován princip práce - úkoly se plánují, cesta k jejich splnění může být individuálně rozdílná. Týdenní plán může obsahovat i různá sdělení pro žáky i pro rodiče. Pro efektivní učení je vhodné, když se formulář týdenního plánu využije i pro vlastní sebehodnocení a hodnocení vyučujícím. Ukázka takto pojatého týdenního plánu je ze Základní školy v Chrudimi, ul. Dr. Malíka.

Týdenní plány jsou dobrou pomůckou pro efektivní výuku. Jejich používání se v našich školách stále rozšiřuje. Zpočátku se může jevit jejich zavádění  jako úkol pro učitelky a učitele značně náročný. Po určité době se však tento způsob plánování práce může stát rutinní záležitostí, která vyučujícím práci ulehčuje, aniž by to mělo nepříznivý vliv na efektivitu vyučovacího procesu. Ukázka tohoto týdenního plánu je příkladem, že po pěti letech nebylo třeba na základní koncepci týdenního plánu (viz předchozí obrázek) nic podstatného měnit.

Závěrečná kontrola TP, zhodnocení učitelem
Podobně, jako byly týdenní plány rozdány na začátku týdne a společně se o nich diskutovalo, je třeba se v závěru týdne opět společně k úkolům vrátit. Žáci stručně zhodnotí, co se jim podařilo více, co méně a mohou mít jakékoli připomínky k průběhu volné práce, kdy se s TP pracuje. Pro vyučujícího to je důležitá zpětná vazba. Na názory žáků je třeba při dalším plánování práce brát zřetel.
Na konci týdne jednotlivé TP učitelka (učitel) zběžně prohlédne a do některých může napsat krátký komentář týkající se průběhu práce i plnění úkolů - výsledků. 
Týdenní plány zůstávají založené v deskách žáka na vyhrazeném místě. Tak jsou všechny starší plány stále k dispozici.